Reishi a chitin

Reishi je jako všechny houby tvořena chitinem a některými beta-polyglukany vytvářející buněčnou stěnu hub. Chitin je polysacharid, který obsahuje dusík a je složený z molekul N-acetyl-D-glukosaminu, které jsou spojeny 1,4-β-glykosidickou vazbou. Vedle celulózy je chitin nejrozšířenějším polysacharidem na Zemi. Chitin je hlavní složkou kutikuly členovců, která je u některých (např. u krabů, raků atd.) pomocí minerálních látek (především vápníku) zpevněna a přeměněna v exoskelet (pevnou vnější kostru). Chemicky je velmi podobný další vláknině celulóze, pouze má na uhlíku místo hydroxylové skupiny navázanou skupinu acetamidovou. To umožňuje zvýšit vodíkové vazby mezi sousedními polymery a dodává tak chitinu zvýšenou pevnost.

Většina biologicky aktivních terapeutických složek reishi (zejména beta-glukany, glykoproteiny, triterpeny a další polysacharidy s dlouhým řetězcem), jsou uzamčeny v buněčných stěnách chitinu. Slovo uzamčeny je klíčové. Abychom z práškových nebo z biomasových reishi produktů biologicky aktivní složky vytěžili, musíme nejprve strávit chitin. Bohužel potrava prochází přes náš trávicí systém příliš rychle a složení žaludečních kyselin, navíc s rozdílnou a individuální aktivitou enzymu chitinázy, brání optimálnímu strávení chitinu. Chitinázy jsou enzymy rozkládající polysacharid chitin. Kromě hub jsou produkovány některými bakteriemi a viry, rostlinami, měkkýši, členovci, nematody a také obratlovci včetně člověka. Chitinázy hrají důležitou roli v morfogenezi, parazitismu a výživě. U rostlin a obratlovců mají také obrannou funkci proti různým patogenům. To se týká konečně všech savců. Jen několik druhů ryb je schopno chitin zcela efektivně strávit. Jedna malá studie zkoumala chitinázovou činnost ve skupině 25 mladých mužů. Stručně řečeno, výsledkem bylo to, že pouze 20% z testovaných mají dobrou chitinázovou aktivitu. U dalších 20% bylo zjištěno, že mají nulovou chitinázovou aktivitu a 60% mělo špatnou chitinázovou aktivitu. Aktivita enzymu chitinázy je značně individuální záležitost a je dána především geneticky. To je taky hlavní důvod proč někteří jedinci mohou vysledovat přínos při tabletovém (práškovém) použití reishi, ale jiní žádnou pozitivní reakci organismu pocítit nemusí. Samotným tématem enzymu chitinázy se zabývá poměrně řada studií.

Trochu odbočíme. Jak bylo již popsáno houby, ale i schránky krabů, raků a mušlí jsou zdrojem chitinu. Z chitinu se mj. získává polysacharid chitosan. Chitosan je nevstřebatelný polysacharid s kladným nábojem, který je příčinou jeho mohutné vazebné schopnosti. Chitosan má schopnost z přijaté potravy odstraňovat tuky. Naváže je na sebe a odstraní ze zažívacího traktu dříve, než jsou zpracovány a uloženy. Tuky ze stravy se tedy neukládají, ale jsou přirozenou cestou odváděny z těla ven. Chitosan patří mezi vlákniny, je nestravitelný a jako běžná součást stravy se nevyskytuje. Chitosan je tedy látka nevstřebatelná a bez kalorické hodnoty. Dnešní strava je obvykle příliš kalorická, příliš tučná a chudá na vlákninu. Při dostatečném dávkování může chitosan snížit kalorickou hodnotu stravy a tak přispět k redukci nadváhy. Chitin samotný je tak pevná látka, že se nyní pokusně používají houby i jako součást moderních stavebních materiálů. Ale o snižování nadváhy ani o stavebnictví nám tady nejde. Zpátky k reishi.
Mletí syrových nebo sušených hub i třeba na ultrajemný prášek a následná per orální aplikace má jen zanedbatelný efekt. Nemůžete prostě rozbít buněčnou strukturu reishi na kusy a očekávat, že už si s tím zažívací trakt později nějak poradí. K narušení buněčné stěny reishi budete potřebovat buď nano-mlýn nebo např. novější metodu „superkritického CO2″, aby se rozbily buněčné stěny reishi jiným způsobem. Extrakce horkým ethanolem (85% a vyšší) je používána úspěšně v sofistikovanějších postupech. Tím se uvolní mnoho látek nerozpustných ve vodě. Neplést si to ale s alkoholovými tinkturami ve stylu tzv. „dvojitých tinktur“ nejčastěji z 40-50% vodky. Jednoduché přidání houbového prášku do takového alkoholu nemá mnoho efektu. Maximálně tak uvolňuje zanedbatelné množství účinných látek a barvivo. Na rozdíl od celulózy (u bylinných přípravků), chitin nedegraduje v alkoholu. Nemožnost efektivního zpracování chitinu v lidském organismu je hlavní důvod, proč tradiční medicínské systémy, jako je TCM nebo Ájurvéda, používaly pouze různé odvary (tekuté extrakty), kombinované čaje nebo polévky, ale nikdy ne sušené reishi v prášku, v tinkturách nebo dokonce syrové. Většina spotřebitelů bohužel nemá žádné znalosti o těchto biotechnologických detailech a je odkázána často jen na komerční a zavádějící zdroje informací, jako jsou příkladně různé multilevelové aktivity. Solidní rozbor využitelnosti reishi (ale i jiné zajímavé články) přináší např. server Supplement facts. Zde lze najít i odkazy na další různé studie, které se zabývaly využitelnosti a zpracováním chitinu v lidském organismu. Z tohoto serveru taky pochází poněkud sarkastická věta: Houbové produkty z biomasy, tinktury a různé prášky jsou ve srovnání s tekutými extrakty jen plýtváním penězi, není-li vaším hlavním cílem stimulovat vaši stolici (chitin je mj. taky vláknina).

 

V mnoha čínských, japonských a korejských obchodech, ale např. už i na trzích v USA a Kanadě se těší velké oblibě různé speciální extrakty, čaje a koncentráty z reishi, které mají daleko vyšší účinnost než mnohdy problémové práškové přípravky v tobolkách. Navíc se dají tekuté formy reishi účelně kombinovat s jiným bylinným materiálem – více v Reishi a TCM.

Dr. Mark Stengler MD, ve své knize „The Health Benefits of Medicinal Mushrooms“ udělal zjištění, že všechny z nezávislých vědeckých studií o léčivých houbách jsou založeny na použití extraktů s horkou vodou. Imunonutriční polysacharidy, společné pro všechny léčivé houby, se nacházejí uvnitř buněčných stěn – ať už se jedná o nelineární nebo lineární polysacharidy. Dále uvádí, že extrakce horkou vodou (digesce) je jediná klinicky ověřená metoda pro využití těchto polysacharidů z jinak nestravitelných buněčných stěn. Dokonce i měkké houby shii-take, jsou připraveny při použití v lékařství výhradně jako horký extrakt vody nebo čaje. Podobné závěry z klinické praxe, jako Dr. Stengler, zmiňuje i prestižní japonský lékař, Dr. Fukumi Morishige, MD, Ph.D., který vedl výzkum role reishi v boji proti rakovině v Linus Paulingově ústavu v Japonsku.

Asijská medicína používá tradiční a hlavně staletími prověřené metody. K těm patří různé macerace a digesce za proměnlivých teplot a tlaků nebo speciálnější extrakce a kombinace v rostlinných materiálech známé z TCM. V čínských nemocnicích se podává běžně pacientům extrakt ve formě sirupu nebo čaje, jako součást léčby při různých onemocněních. V Japonsku se často používá tekutá extrakce reishi s výtažky ze zeleného čaje. Korea nabízí postupy v kombinaci reishi se sójovými i jinými oleji. Čaje a přípravu odvarů z reishi zmiňují i starověké taoistické texty o výživě a herbální medicíně (jedním z hlavních cílů tohoto náboženství, které založil Lao-c’ v 5. století př.n.l., je mj. naprosté splynutí člověka s přírodou, které má zajistit nesmrtelnost nebo alespoň dlouhý život). Na obrázku Magu, taoistická bohyně krásy a věčného mládí, přináší broskev, reishi a schizandru, jako symboly dlouhověkosti, pro své přátele.

Nařízení komise EU č. 432/2012 neumožňuje popisovat všechny účinky u konkrétního doplňku stravy na lidský organismus. Jako jeden ze zdrojů informací můžete využít všeobecné informace např. o houbě reishi i jiných produktech uvedených na tomto serveru, které mají výhradně obecně informační nekomerční charakter a pocházejí z veřejně dostupných zdrojů, např. za pomocí různých vyhledávačů nebo je přímo odkazováno na původní zdroj informací.